Nestíháte? Zkroťte časovou chudobu a zaměřte se na štěstí

Historie snah o plánování nebo dokonce řízení času sahá do hluboké minulosti, klasicky chápaný time management je ale otázkou poslední zhruba stovky let. Vyvíjel se postupně od jednoduchých to-do seznamů (první generace) a přiřazování priorit k nim (druhá generace), přes rozlišování mezi naléhavým a důležitým (třetí generace) až po uvědomování si klíčových rolí (čtvrtá generace). Čas je přitom jedinou veličinou, které máme všichni stejně – tedy neznámé množství. Nikdo z nás neví, kolik nám ho ještě zbývá, nedá se dokoupit ani jinak získat. Jako rozumné se proto jeví užít si každou minutu a strávit ji, pokud možno, tak, aby přinášela radost, pocit smyslu i užitek. Začít s tím můžete právě na dovolené, a navíc během ní také promyslet, jak lépe nakládat s časem i nadále. 

Většinu bdělého času přitom trávíme v práci. Pokud odpočítáváte dny do víkendu a nemůžete se dočkat dovolené, na které pak stejně většinu času trpíte úzkostí z toho, co vás čeká po návratu, je to možná první signál k přehodnocení svého zaměstnání či profese. Dovolená v práci, která je smysluplná a naplňující, totiž přináší skutečný odpočinek a ke konci i těšení se na nové pracovní výzvy. Ne vždy je samozřejmě možné si vybrat, někdy je práce prostě zdrojem příjmu a životní situace neumožňuje velké vyjednávání, v takovém případě je ale vždy možné realisticky upravit svá očekávání, angažovat se pouze do zdravé míry a realizovat se ve volném čase. Jelikož je léto typickým časem pro dovolené nebo alespoň prodloužené víkendy, je to ideální příležitost promyslet, jestli je vaše práce a volný čas v harmonii nebo spolu soupeří. Při odpolední siestě nebo večer u sklenky vína se na chvíli úplně odpojte od digitálního světa, užijte si nerušenou chvíli a zkuste si sepsat pro a proti. Zvažte, zda vás práce baví nebo je načase změna. Někdy totiž stačí málo, říct si třeba o jiné úkoly, přeřazení do jiného úseku nebo podporu pro vysněný projekt. 

I když vás práce baví, ale cítíte se unavení, nebo dokonce blízko vyhoření, je možná čas na delší volno. Stále více firem umožňuje takzvaný sabatikl, který původně známe spíše z akademického prostředí. Než přijít o nadějné talenty, raději je nechají čerpat neplacené (a někdy dokonce placené) volno, aby načerpali novou sílu a obnovili své nadšení. Nedostatek volna dokonce získal pojmenování – časová chudoba. Znamená nemožnost mít uspokojivé množství volného času s ohledem na nutnost zajistit si příjem. Nebo také stav, kdy máte příliš mnoho věcí na práci a zároveň nedostatek času je dělat. A stále více lidí (podle Průzkumu pracovního tempa v Česku 2023) dává přednost právě volnému času oproti zvýšení platu. Časová chudoba přitom přímo souvisí s pocity životní nespokojenosti. 

Někdy však časová chudoba může být důsledkem takzvaného časového optimismu. Termín pravděpodobně pochází z Norska (kde jej jako tidsoptimist najdete i v akademickém slovníku) a označuje lidi, kteří mají tendenci si na určité časové úseky plánovat vždy více aktivit, než je možné zvládnout. Z čehož plyne nedochvilnost, pocity zahlcení a může vést až ke zmíněnému vyhoření. K časové chudobě vede objektivně příliš velké množství práce, k časovému optimismu spíše subjektivní neschopnost si práci dobře rozvrhnout. Proto je dobré se poctivě zamyslet, co přesně brání v tom si volný čas naplno a uspokojivě užít právě vám. A možná si začít všímat, jak čas vlastně plyne při práci a při odpočinku a přestat jím v každém smyslu plýtvat zbytečnou prokrastinací, špatným odhadem sil potřebných ke zvládnutí nějakého úkolů nebo třeba nesmyslným brouzdáním pro sociálních sítích. 

Time management je jednou z oblastí teorie řízení a můžete se v rámci něj naučit, jak si správně nastavovat priority, rozlišovat mezi důležitým a naléhavým a jak svůj čas využívat efektivně a účelně. Ovšem představa, že skutečně lze řídit něco tak neuchopitelného a abstraktního, jako je čas, je vlastně iluze. Řídíme tedy spíše sebe, své nároky, potřeby a očekávání. V seznamech, kvadrantech, jak je libo. Čtvrtá generace time managementu ovšem vnesla do celé oblasti něco nového, totiž životní role. Těch máme každý několik (počet by neměl přesáhnout sedm, pokud vybíráme ty skutečně nejdůležitější) a priority v rámci nich mohou být nesouměrné, ale přesto stejně významné. Správa rolí znamená (na rozdíl od řízení) péči o ně. Na stejnou úroveň se nám tak třeba dostane nový projekt v práci a venčení psa. Jde o to, že na přední příčky by se neměly dostávat pouze pracovní úkoly, ale také to, co je pro nás důležité mimo zaměstnání. Ideálním výsledkem je zdravý mix toho podstatného ze všech důležitých rolí, takže zvládnete práci, přehlížením netrpí členové rodiny a s přehledem stihnete i preventivní prohlídku u zubaře. 

O slovo se ale relativně nedávno přihlásilo další vylepšení. Nová generace time managementu nebo jen upgrade výše zmíněné čtvrté generace k životním rolím přidává něco stejně neuchopitelného a abstraktního, jako je čas sám. Totiž štěstí. K filozofům, kteří bádají nad štěstím jako fenoménem, a psychologům, kteří se zabývají štěstím jako stavem mysli, se přidali také ekonomové. Organizace spojených národů vyhlásila Mezinárodní den štěstí v létě roku 2012. Na návrh Bhútánu se na něm usneslo všech 193 členských států. S národním štěstím jako ukazatelem prosperity země, později indexem národního štěstí, malé himálajské království přišlo už na začátku 70. let a postupně jím zcela nahradilo jinde běžně používané měřítko hrubého národního produktu. Index je založen na podpoře udržitelného rozvoje, zachovávání a podpoře kulturních hodnot, přirozeném životním prostředí a dobré vládě. Většina odborníků se přitom shoduje, že štěstí je odrazem toho, jak člověk vnímá realitu, a na vnějších okolnostech závisí jen do určité míry. Vliv na to, jak jste šťastní, má nejen osobnostní nastavení a objektivní skutečnost, ale do velké míry také to, jak se chováte sami k sobě i světu kolem sebe. Takže je rozhodně nad čím přemýšlet.